Průvodkyně srdcem a krajinou

Vědma znamená vědomá žena, která vidí, slyší, cítí, vnímá, žije, je.
V přítomném okamžiku, tady a teď.
Jesenická vědmaCompany Name

Kde to všechno začalo

Už jako malá jsem se utíkala schovat do lesa. Byla jsem v něm svobodná, bez dohledu, sama sebou. Nebála jsem se – les a všechny jeho bytosti byly se mnou. Byla jsem mravencem, stromem, řekou, byla jsem součástí přírody.

Později jsem začala jezdit do hor. Spala jsem ve skalách, pod převisy, v lese na mýtinách, na loukách u řeky. A vždy jsem cítila nezměrnou energii, naplnění… Nechtělo se mi vracet do města, zpět do ruchu a spěchu. V přírodě jsem byla doma.

Odjakživa jsem cítila, že má cesta vede k přírodě. Byla jsem jejím malým ochráncem, pozorovatelkou a milovnicí. Vystudovala jsem botaniku, abych v ní mohla pracovat, být s ní.

Někdy si toho naložíme moc…

Po škole jsem hledala cesty, jak ukázat přírodu lidem, aby si jí více vážili. Vytvářela jsem naučné stezky, questy, programy pro děti. Nebylo mi lhostejné ani prostředí kolem mne, obec Karlovice, kam jsme se nastěhovali a ve které dodnes žiju. Budovala jsem však hlavně ve hmotě – zkrášlovala veřejná prostranství, ujala jsem se vybudování společenského domu, založila jsem vzdělávací centrum Ve mlýně Karlovice. A kromě toho a především – byla jsem a jsem mámou tří dětí.
 
Pak toho na mne začalo být nějak moc…
 
Když nepomohla jiná varování vesmíru, přišla nemoc. Po těžké operaci hlavy jsem se propadla do temnot – do úzkostí, depresí, nespavosti. Ztratila jsem půdu pod nohama a sílu jít dál. Musela jsem brát léky. Moje tělo i duše volaly o pomoc.

Zpět do přírody

Zkušenost s nemocí proměnila vše. Rozložila mě, abych se mohla nově poskládat. Vrátila mě zpět – do náruče přírody, do ticha, do přítomnosti. Za nocí bez spánku jsem se v duchu vydávala doprostřed lesů a hor. Děkovala jsem Matce Zemi za její sílu, za to, že mě drží, že se nemusím bát. Stromy, skály, potoky mi byly léčivou náručí. Moc mi pomohla jóga a meditace. Pomalu jsem se uzdravovala. S každým krokem v lese jsem znovu nacházela samu sebe.

Na této cestě jsem potkala šamany, učitele jógy a meditací, ženy, které se navzájem podporují v kruzích. Díky přírodě i laskavým učitelům jsem znovu jsem objevila své tělo i intuici, probudila jsem ženu v sobě. Vnímavost, jemnost i sílu. Naučila jsem se nejen přežít, ale znovu žít. A více tančit. A znovu se radovat.

Poděkování a vděčnost

Dnes děkuji za vše, co jsem prožila a prožívám. Za nemoc, která mě zastavila. Za přírodu, která mě uzdravila. Za ženy, které mě podržely. Za děti, které mě naučily milovat bez podmínek. Za ticho, které mě naučilo slyšet.
 
Každý den děkuji Zemi. Děkuji i sama sobě – že jsem se nevzdala. Že jsem to všechno prošla. A že dnes mohu žít víc v souladu se sebou, pomaleji, hlouběji, v napojení na své srdce a duši.

Pozvání

Pokud i ty cítíš volání po návratu k sobě, k přírodě, k jemnosti – zvu tě na společné cesty. Do lesů, k ohni, do ticha. Na jógovou podložku, do meditačního prostoru. Do ženských kruhů. Do prostoru, kde se můžeš zhluboka nadechnout, zpomalit a slyšet hlas svého srdce a duše.
 
Pořádám víkendové pobyty, lesní rituály, přírodní přechodové cesty i hluboké ženské kruhy. Nabízím lekce jógy, meditace a vizualizace. V bezpečném, láskyplném prostoru nebo v přírodě, kde můžeš jen být, v přítomném okamžiku.
 
💚 Příroda na nás čeká. A naše duše také.